Chat pro oprávněné uživatele je obvykle v provozu od 18:00 do 22:00

Vladimír Täubner: Sexuální pedagogika

Témata dětské psychologie. Populárně naučné články i odbornější pojednání od členů, výpisky z knih o dětské psychologii, pedagogice, a výchově včetně výchovy sexuální.
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3595
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1964 x
Oceněn: 7554 x
Kontaktovat uživatele:

Vladimír Täubner: Sexuální pedagogika

Příspěvekod Plyšáček » 25.11.2016 18:09:12

Sexuální výchova jako předmět sexuální pedagogiky


Doc. PhDr. Vladimír Täubner, CSc.
Sborník z kongresu Pardubice 2003

Odkaz na původní zdroj: www.planovanirodiny.cz


Sexuální výchova jako předmět sexuální pedagogiky


Sexuální pedagogika je teoretickou vědeckou pedagogickou disciplínou, jejímž předmětem bádání je sexuální výchova.

Poměr sexuální pedagogiky a sexuální výchovy je obdobný poměru pedagogiky a výchovy - je to poměr teorie a praxe.

Sexuální výchova je formativní, plánovanou a dlouhodobou cílevědomou činností, kterou aplikuje vychovatel (učitel, rodič,vychovatel atd.) na svého žáka (dítě, chovance atd.).V obecném pojetí je součástí obecného projektu výchovy a také se podílí na jeho ideálním cíli. Sexuální výchova je určena pro celoživotní subjektivní a společenskou praxi dětí, mládeže a dospělých.

Sexuální výchova kultivuje především sexuální chování v širším a užším slova smyslu, současně vytváří vědomosti a postoje k sexualitě a k chování z ní transformované. Sexuálním chováním v užším slova smyslu rozumíme takové chování, které přímo souvisí s reprodukčním chováním a sexualitou (onanie, pohlavní styk, početí, porod, antikoncepce, sexuální deviace, sexuální zneužívání, atd.)

Sexuálním chováním v širším slova smyslu rozumíme takové chování, které je odvozeno od sexuálního chování v užším slova smyslu. Je to chování, které se účastní velké části mezilidských vztahů (přátelství, kamarádství, láska, úcta), ochrany zdraví, je součástí mezilidské komunikace, tvorby mravních hodnot a norem, zprostředkovaně se podílí i na lidské tvořivé činnosti a zásadně se účastní na životě v partnerství, manželství a rodičovství.

Sexuální výchova je určena pro aktuální a budoucí život vychovávaných. K tomu jsou koncipovány cíle sexuální výchovy, formy, metody, prostředky a principy sexuální výchovy.

Sexuální výchova má přesně vymezený obsah z hlediska věkových kategorií dětí a mládeže.

Cíl sexuální výchovy je odrazem stavu rozvoje a potřeb společnosti a subjektů (lidí) žijících v této společnosti. Cíl sexuální výchovy je současně i historickým a filosoficko-světonázorovým fenoménem.

Výraz cíle sexuální výchovy ve školní praxi je dán třemi základními rovinami:
  1. Rovina kognitivní a informativní - je to množství a kvalita informací a poznání, které má žák v sexuální výchově získat.
  2. Rovina postojová a emocionální - je to kvalita a množství emocionálních a identifikovaných postojů k jednotlivým vědomostem, dovednostem, návykům a k chování z oblasti sexuální výchovy, které si má žák vytvořit.
  3. Rovina dovedností, návyků a chování - je to množství a kvalita získaných dovedností, návyků a chování, které má žák v sexuální výchově získat.
Obecný ideální cíl sexuální výchovy je kvalitní a zdravý život v partnerství, manželství a rodičovství, přičemž je v něm obsažena harmonie sociální, etická, psychická a biologická.

Dílčí cíle sexuální výchovy jsou dány věkovými kategoriemi dětí a mládeže podle výše uvedených základních rovin. Dílčí cíle mají charakter i cílů postupných a ve školní praxi se realizují ve smyslu pedagogických principů sexuální výchovy.

Dílčí cíle jsou dány ontogeneticky koncipovaným obsahem sexuální výchovy. Na každé věkové úrovni dítěte a mládeže se očekává konkrétní úroveň vědomostí, postojů a chování (včetně dovedností a návyků).

Dílčí cíle sexuální výchovy mají jasný konkrétní výraz vzhledem k věku žáků. Mezi hlavní dílčí cíle sexuální výchovy ve škole patří:
  • pochopení rozmanitosti projevů sexuality a rozvoje lidské sexuality
  • umět se v sexualitě správně a přiměřeně vyjadřovat a překonávat zbytečná tabu
  • využívat všech výchovných podnětů k sexuálnímu utváření žákovy individuality
  • pěstovat vztah k mravním normám, k lidským hodnotám, k úctě k lidem a životu
  • vytvářet vztah, postoje, dovednosti pro ušlechtilé mezilidské vztahy a připravovat na život v partnerství, manželství a rodičovství
  • poskytovat potřebné poučení, postoje a dovednosti při ochraně před nemocemi a jinými nebezpečími, které ohrožují zdraví a život člověka (např. zneužívání alkoholu a drog, nežádoucí těhotenství, nákaza HIV, prevence sexuálního zneužívání, atd.)
  • přistupovat s pochopením ke zvláštnostem pohlavní identity a učit děti tyto zvláštnosti respektovat
  • vést k dovednostem vhodného výběru uměleckých a kulturních artefaktů z oblasti sexuality a odstraňovat bariéry mezi představami a běžným životem

Podmínky sexuální výchovy jsou ty skutečnosti, za kterých sexuální výchova probíhá. Patří sem tradičně známé podmínky vnitřní (endogenní), jako jsou podmínky biologické, psychické, atd. a podmínky vnější (endogenní) jako jsou podmínky sociální, materiální, atd.

Před zahájením sexuální výchovy musí učitel všechny zásadní podmínky akceptovat a k nim koncipovat svůj výchovně vzdělávací projekt. Konkrétní výraz akceptování podmínek odpovídá na požadavky principů sexuální výchovy a konkrétní výchovné situace, např.: věk dětí, stupeň vědomostí, osobní vztahy ve skupině, stupeň zájmu a motivace k tématu, vybavení učebny, charakter pomůcek, časová dispozice, postoj rodičů a veřejnosti, tradice regionu, atd.

Prostředky sexuální výchovy, které sexuální pedagogika používá, korespondují s prostředky obecné pedagogické teorie a jejího předmětu výchovy, přičemž se zde vyčleňují i některé prostředky specifické. Jde tedy o takové prostředky, kterými je dosahován cíl sexuální výchovy. Hlavním prostředkem výchovy ve škole je výchovné vyučování. Specifikou sexuální výchovy jsou specifické výchovně vzdělávací metody, specifické názorné pomůcky a organizační formy.
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3595
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1964 x
Oceněn: 7554 x
Kontaktovat uživatele:

Vladimír Täubner: Sexuální pedagogika

Příspěvekod Plyšáček » 26.11.2016 8:52:49

Principy sexuální výchovy


Principy v sexuální výchově jsou výsledkem současné úrovně vědeckého poznání v pedagogice a psychologii a vyjadřují zobecněnou společenskou a historickou zkušenost výchovných systémů sexuální výchovy u nás a v zahraniční. Aplikace principů zvyšuje efektivitu výchovy.

Specifičnost sexuální výchovy vyžaduje tvorbu i specifických principů. V sexuální výchově respektujeme tradiční pedagogické principy didaktické (jako např. princip názornosti, postupnosti, atd.) a principy výchovy mravní (jako např. identifikace - uvědomělost, úcta k žákovi, atd.). V principech sexuální výchovy je vyjádřeno velmi těsné propojení výchovy a výuky. Získané vědomosti musí být na určité úrovni i součástí postoje žáka k aktuální nebo budoucí skutečnosti. Některé vědomosti a některé postoje získané v sexuální výchově se musí projevovat i v různých formách dovedností a chování žáka. Specifičnost dovedností a chování je i v tom, že mají mnohdy latentní charakter, který žák aplikuje jen v určité možné situaci (např. chování dítěte při pokusu o sexuální zneužívání). Mezi základní principy sexuální výchovy patří:

1. Princip spolupráce rodičů a školy

Rodiče musí být informováni o tom, že jejich dítě se účastní sexuální výchovy ve škole. Učitel vhodnou formou informuje rodiče o obsahu sexuální výchovy, formách a cíli. Přiměřeně respektuje i alternativní světonázorové postoje rodičů. Rodič má právo podílet se na sexuální výchově svých dětí.

2. Princip začleněnosti sexuální výchovy do obecného projektu výchovy dítěte

Sexuální výchova probíhá prakticky neustále v různých formách a je součástí celé řady výchovných postupů učitele i mimo sexuálně výchovný záměr. Každý učitel se chová nepřímo sexuálně i ve svém výchovně vzdělávacím působení (např. projevuje úctu k mateřství, dodržuje etiketu mezilidských vztahů, volí jiné formy chování k dívkám a chlapcům, atd.). Učitel i nespecializovaný na sexuální výchovu se dostává do situací, kdy musí vyjádřit svůj postoj, svoji vědomost a také musí předvést určité chování a vědomosti i před svými žáky. Dítě je tak formováno i mimointencionálně a mimo organizovanou sexuální výchovu.

Sexuální výchova je sice ve škole specifickou výchovně vzdělávací disciplínou, ale současně prolíná celou řadou ostatních intencionálních i neintencionálních postupů každého učitele. Proto v problémech sexuální výchovy musí být vzdělán každý učitel.

3. Princip vědeckosti v sexuální výchově

Všechny informace, které učitel žákovi zprostředkovává, musí odpovídat současné úrovni vědeckého poznání. Předávaná informace v oblasti sexuální výchovy je pedagogicky transformovaná k úrovni žáka a k míře jeho poznání. Učitel používá vědecké, žáku přiměřené pojmy. Používá vědecky ověřených názorných a jiných didaktických pomůcek.

Princip vědeckosti je typický objektivností a pravdivostí předávaných informací. Součástí principu vědeckosti je i odborná pedagogická a psychologická erudice učitele, která se projevuje v jeho výchovně vzdělávacím působení v sexuální výchově. Vědeckost sexuální výchovy je ověřována stálou aktuální praxí žáků v jejich aktuálním a budoucím osobním i společenském životě.

4. Princip aktuálnosti, latentnosti a projekce budoucnosti v sexuální výchově

Učitel formuje vědomosti, postoje, dovednosti a chování žáka pro jeho současný, aktuální život a také pro jeho život budoucí. Aktuálnost znamená, že výsledky sexuální výchovy jsou pro jeho výchovu a pro něj užitečné v současné době. Např. postoje k alkoholu, hygienické dovednosti a návyky, asertivní chování, komunikace s druhým pohlavím, atd.

Některé informace, postoje, dovednosti a chování mají latentní charakter, tedy jsou připraveny pro možné správné užití v současnosti nebo budoucnosti. Např. žák se naučí odmítat neoprávněný požadavek (výzva ke zneužívání alkoholu, pokus o sexuální zneužívání, atd.). Své naučené informace, postoje a chování má latentně organizované tak, aby je dokázal v případě potřeby aplikovat.

Některé informace a postoje jsou koncipovány výhradně pro jejich budoucí fungování a přesto musí být formovány co nejdříve. Např. informace o početí, těhotenství, o rodině a pod. Včasnost informace a včasnost formování postoje je prevencí před nevhodnými informacemi, které jsou žákovi časem zprostředkovány různými nevýchovnými subjekty. Včasnost informace nelze chápat jako předčasnost. Jde o formování poznatkové a postojové sféry žáka ještě v době, ve které je dostatečně a přiměřeně formovatelný, aniž by byl poškozen jeho harmonický vývoj.

5. Princip koedukovanosti v sexuální výchově

Mezi vědomostmi chlapců a dívek s užívaným pojmovým aparátem nemá být žádný významnější rozdíl. Jen některá témata lze aplikovat odděleně (např. onanie), aby se otevřel větší prostor pro intimitu dotazů dětí. Koedukovaná sexuální výchova umožňuje vzájemný výcvik dovedností, včetně dovedností asertivních, a mravného chování v oblasti mezilidských vztahů. Dovoluje výcvik etikety v chování chlapců a dívek, učí vzájemnému respektování názorů i postojů a koriguje pokrytecké a kvazimorální chování. Tento typ výchovy nečiní z přirozeného sexuálního chování člověka tabuizované chování a současně vede k jeho pedagogizaci a společenskosti. Je to i praktická výchova budoucího partnerského chování mezi mužem a ženou.

6. Princip etičnosti v sexuální výchově

Sexuální výchova vede dítě k určitému mravnímu ideálu v oblasti sexuálního chování. Je to tedy i výchova mravních mezilidských vztahů, především vztahů partnerských. Etičnost je i výchovou ke společensky žádoucímu mravnímu chování i v oblasti typického sexuálního chování. Proto obsah sexuální výchovy obsahuje i témata sexuálního chování z hlediska společensky žádoucích mravů. Důraz sexuální výchovy je položen v obsahu etiky přátelství, lásky, partnerského, manželského a rodičovského chování. Mimo jiné je kladen důraz na odpovědnost za druhého, na odpovědnost za dítě, patří sem výchova k pohlavní zdrženlivosti, úcta k ženě, k matce, k dítěti, k rodičům, atd.

Princip etičnosti je realizován především ve výchově postojů, mravních dovedností a chování. Tento princip rovněž přispívá k vyvážení poznatkové sféry biologicko-sexuologického zaměření se sférou etickou, pedagogickou a psychologickou.

7. Princip aktivity žáka a spolupráce se žákem

Učitel v sexuální výchově volí především aktivizační metody výuky a výchovy. Žák musí být chápán jako spolutvůrce výchovy na sobě samém. Poznatky mu nejsou jen prostě sdělovány, ale kreativním procesem k nim dochází spolu s učitelem. Získané vědomosti jsou tvořeny v žákovi jako trvalé instrumenty pro současný a budoucí život, proto je nutná vysoká aktivita žáka a spolupráce učitele a žáka.

Princip aktivity je zvláště významný při konstrukci postojů žáka k jednotlivým oblastem, jevům a hodnotám. Žákův postoj musí projít fázemi identifikace a interiorizace, aby byl trvalý a použitelný. Např. postoj k alkoholu, k drogám, k mateřství, k rodičovství, atd. Identifikovaný a interiorizovaný postoj je možné vytvořit jedině aktivní spoluprací se žákem. Stejně nutná je aktivita a spolupráce při tvorbě dovedností a chování.

8. Princip komplexnosti a harmonie v sexuální výchově

Tento princip ukazuje na nutnost rozvíjení všech oblastí sexuální výchovy najednou. To znamená, že od zahájení sexuální výchovy ve škole učitel, věku přiměřeným způsobem, postihuje všechny podstatné stránky sexuální výchovy. Jednotlivá témata se pak spirálovitě rozvíjejí se stoupajícím věkem dětí do šíře i do hloubky. Samozřejmě je brán zřetel na procesy biologického, sociálního a psychického zrání, přičemž některá témata tyto procesy dokonce vhodně připravují. Harmonie v sexuální výchově vyjadřuje vyvážený vztah mezi jednotlivými tématy sexuální výchovy a mezi výchovou postojů, dovedností a chování.

9. Princip osobnosti sexuálního pedagoga

Na každé škole musí být jmenován učitel odpovědný za sexuální výchovu na škole. Pakliže je sexuální výchova koncipována jako samostatný vyučovací předmět, je odpovědný učitel pověřen vedením tohoto předmětu. Jestli je sexuální výchova svým obsahem rozložena do několika vyučovacích disciplín, musí být jmenován odpovědný učitel, který koriguje sexuální výchovu v rámci všech disciplín. Sexuální pedagog plní i funkci poradenskou a konzultační.

Sexuální pedagog je osobností, která má odpovídající vzdělání v sexuální pedagogice a v disciplínách z ní odvozených. Má dostatečné vzdělání v psychologii a pedagogice a v disciplínách pro odbornou práci v sexuální výchově nezbytných (sexuologie, biologie, zdravověda, etika, etiketa, didaktika sexuální výchovy, atd.). Svým chováním, vlastnostmi a pedagogickými dovednostmi je vhodný pro sexuální výchovu žáků ve škole.

10. Princip přiměřenosti v sexuální výchově

Princip přiměřenosti je známý pedagogický princip. V sexuální výchově má však svůj specifický výraz. Přiměřenost v sexuální výchově je náročný postup v několika vzájemně prolínajících se oblastech.

Přiměřenost je chápána z hlediska biologické, psychické a sociální zralosti žáka. Specifickou součástí sexuální výchovy je přiměřenost k regionu, tradicím regionu, přiměřenost k sociální skupině, rodině, světovému názoru a dosavadnímu způsobu života žáků. Zde je obsažen i pedagogický princip individuálního přístupu. Princip přiměřenosti je realizován především v těchto rovinách práce učitele:
a) Přiměřenost v rovině metod a prostředků, které učitel volí v sexuální výchově.
b) Přiměřenost v rovině obsahu a cílů sexuální výchovy.

Princip přiměřenosti je zřejmě nejnáročnějším principem v sexuální výchově.
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3595
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1964 x
Oceněn: 7554 x
Kontaktovat uživatele:

Vladimír Täubner: Sexuální pedagogika

Příspěvekod Plyšáček » 27.11.2016 8:43:14

Obsah sexuální výchovy


Obsahem sexuální výchovy jsou vědomosti, postoje, dovednosti, návyky a chování, které má žák během sexuální výchovy získat.

Obsah sexuální výchovy je obvykle konstruován na základě těchto podmínek a vlivů:

  1. Aktuální společenská potřeba, která je podmíněna objevem nebo růstem různých negativních jevů (např.: růst sexuálně přenosných nemocí, objev nových nebezpečných nemocí - AIDS, vysoký počet interrupcí, vysoký počet rozvodů, zneužívání dětí, komerční zneužití sexuality, narušení mezilidských partnerských vztahů, atd.).
  2. Vlivy ze zemí, které modelují představy společenského vývoje ostatních zemí a tím i představy o výchově občanů.
  3. Tradice a kultura společnosti, politika a ideologie státu.
  4. Aktuální společenské normy, zákony a pravidla života ve společnosti z hlediska současného i budoucího.
  5. Rozvoj vědeckého poznání především v pedagogice, psychologii, biologii člověka, medicíně, sexuologii a dalších příbuzných vědách.
  6. Oponentní postoje, které vyplývají především z různých světonázorových postojů ostatních sociálních skupin.

1. Způsob realizace obsahu sexuální výchovy


Obsah sexuální výchovy je realizován intencionální sexuální výchovou ve výchovných institucích:
  • v rámci obecného výchovně vzdělávacího procesu (ve výchovné činnosti každého učitele)
  • v rámci samostatného výchovně vzdělávacího předmětu nebo v předmětech, které byly sexuální výchovou konkrétně pověřeny ve vyučovacím procesu nebo ve výchově mimo vyučování
  • v rámci výchovy v rodině,
  • v rámci výchovy dětských zájmových organizací
K realizaci jsou využívány obecné nebo specifické pedagogické formy, metody a prostředky. Realizace obsahu sexuální výchovy je vymezena obecným a postupnými cíli sexuální výchovy. Za kontrolou realizace obsahu sexuální výchovy ve škole je odpovědný ředitel školy a jím pověřený zástupce. Právo kontroly však mají i rodiče žáků. Tato specifika kontroly je dána hlavním principem sexuální výchovy - spolupráce s rodinou a rodiči žáků. Obsah sexuální výchovy je uveden podle kolektivu odborníků vedených Mellanem a Brzkem (1994), kteří upravili tzv."Minesotskou rukověť" (Guidelines for Comprehensive Sexuality Education vydavatele SIECUS of U.S.1991). Obsah sexuální výchovy pro žáky 1., 2. a 3.stupně základních škol tvoří šest základních tématických okruhů, které jsou pak dále členěny do dalších dílčích témat.

2. Obsah sexuální výchovy na 1. stupni základních škol


1. Člověk
2. Vztahy mezi lidmi
3. Osobní dovednosti
4. Sexuální chování
5. Sex a zdraví
6. Sex a kultura

Učitel s obsahem pracuje ve smyslu výše uvedených principů sexuální výchovy.

Každý tématický okruh (1.-6.) obsahuje několik základních témat, která konkretizují rozsah tématického okruhu. Některé tématické okruhy patří až na vyšší stupeň. Okruhy současně představují určitou ideální postupnou nebo i cílovou výchovně vzdělávací představu pro žáky 1. stupně základních škol. Zevrubnější obsah najde čtenář v říjnovém vydání autora Mellana v"České škole" z r. 1994.

1. Člověk
  1. Anatomie a fyziologie (terminologie, funkce pohlavních orgánů, změny pohlavních orgánů ve vývoji).
  2. Rozmnožování (úloha pohlavních orgánů, pohlavní buňky, početí, těhotenství, porod, pohlavní styk, antikoncepce, odpovědnost a pohlavní styk).
  3. Puberta (tělesné a duševní změny, biologická zralost a její projevy).
  4. Tělesný vzhled (rozdíly ve vzhledu těla, vlastnosti těla, zdraví, hodnota člověka a vzhled, tělesné postižení).
  5. Pohlaví, příslušnost a zaměření (pohlavní identita muž - žena, láska - heterosexuální).
  6. Imunitní systém (ochrana proti infekcím, protilátky, hygiena).

2.Vztahy mezi lidmi
  1. Rodina (členové rodiny, funkce, dítě v rodině, pravidla života v rodině, výchova dítěte).
  2. Kamarádství a přátelství (funkce přátel, typy přátelství, základy přátelství, trvání přátelství).
  3. Láska (význam a smysl lásky, odpovědnost v lásce, typy lásky, lidská schopnost lásky).
  4. Známosti (chození spolu - co to znamená, volný čas, známost a pohlavní soužití, hledání partnera, mimomanželské známosti).
  5. Manželství a trvalé soužití (život v manželství a trvalém soužití - smysl, nemanželské dvojice, rozvod, rozvod a dítě).
  6. Rodičovství (odpovědnost a funkce rodičů, zralost pro rodičovství, výchova dětí, starosti, péče o dítě, funkce domova, dítě mimo manželství).

3. Osobní dovednosti
  1. Morální zásady (hodnotové systémy, řešení problémů, rozdílné zásady, funkce zásad pro soužití, vzory, zásady a stabilita vztahů, odpovědnost za sebe a partnera).
  2. Rozhodování (nutnost rozhodování, důsledky rozhodnutí, učit se správnému rozhodování, odpovědnost za rozhodování).
  3. Komunikace (potřeba dorozumění, vyjadřovat se slovy a jinak, obsah řeči a její význam, neshody, slovník, vulgarismy).
  4. Asertivita (každý má svá práva, umět vyjádřit svůj pocit, přání, nutnost respektu rodičů, porušování práv dítěte, dovednosti asertivity).
  5. Vyjednávání (dosahování cílů slušným způsobem, umět dávat a brát, nezastrašovat).
  6. Hledání pomoci (členové rodiny dítěti pomáhají, dítě má umět vyhledat psychologa, policii, lékaře, linku pomoci).

4. Sexuální chování
  1. Sexualita v průběhu života (základní informace o sexu, dotyky těla jsou příjemné, dítě se zabývá svými pocity, právo odmítnout dotyky, mazlení, dospělí lidé se mazlí, líbají, mají pohlavní styky).
  2. Onanie (na vyšší stupeň).
  3. Pohlavní zdrženlivost (na vyšší stupeň).
  4. Pohlavní reaktivita (na vyšší stupeň).
  5. Fantazie (na vyšší stupeň).
  6. Sexuální dysfunkce (na vyšší stupeň).

5. Sexuální zdraví
  1. Antikoncepce (chtěné a nechtěné děti, rodina má právo určit, kolik bude chtít dětí, kondom, hormonální pilulka).
  2. Potrat (na vyšší stupeň).
  3. Pohlavně přenosné choroby, AIDS (přenos je bakteriemi a viry, virus HIV, proniknutí viru HIV do organismu, jak se HIV nepřenáší, zjištění nákazy HIV, děti a přenos HIV).
  4. Zneužití dítěte (tělo dítěte patří dítěti, právo říci ne, kdo má právo dotýkání dítěte, dítě není nikdy vino, komu se svěřovat, citové vydírání, zastrašování, ochrana a pomoc).
  5. Plodnost - reprodukční zdraví (každý pečuje o své tělo, péče o pohlavní orgány, hygiena, cvičení a sport, škodlivost kuřáctví a alkoholu, drogy).

6. Sex a kultura
  1. Sexualita a společnost (na vyšší stupeň).
  2. Pohlavní role - gender role (člověk se rodí s mužským nebo ženským pohlavím, stává se mužem nebo ženou, většina lidí se se svým pohlavím ztotožní, ženská a mužská role se odlišují, lidé však nejsou stejní ani ve svých rolích, povolání a gender role).
  3. Sexualita a zákon (na vyšší stupeň).
  4. Předsudky a diskriminace (různé názory, různé světonázorové orientace, lidé se mají tolerovat, každý má právo na svůj názor - nesmí škodit, vzájemné pochopení).
  5. Sexualita a umění (na vyšší stupeň).
  6. Sexualita a sdělovací prostředky (jen část je pravdivá, sexualita slouží obchodu, život bývá jiný, některé pořady, knihy, filmy atd. nejsou vhodné pro děti).
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3595
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1964 x
Oceněn: 7554 x
Kontaktovat uživatele:

Vladimír Täubner: Sexuální pedagogika

Příspěvekod Plyšáček » 28.11.2016 9:19:29

3. Obsah sexuální výchovy na 2. stupni základních škol


Stejně jako pro 1. stupeň základních škol je obsah zpracován v šesti tématických okruzích, které jsou ještě členěny do dalších témat. Základní tématické okruhy tedy jsou opět:

1. Člověk
2. Vztahy mezi lidmi
3. Osobní dovednosti
4. Sexuální chování
5. Sex a zdraví
6. Sex a kultura

Obsahy základních okruhů ve vyjádření dílčích témat jsou představou i cílů, které žák musí zvládnout. Samozřejmě, témata jsou ještě rozpracovaná více do hloubky a upravená podle věkových kategorií žáků v jednotlivých třídách až do 8. (nebo 9.) třídy.

Projekt obsahu očekává zvládnutí témat z obsahu sexuální výchovy pro 1. stupeň základních škol. Pakliže tomu tak není, musí učitel nedostatky z minulých tříd vyrovnat.

Zevrubnější popis obsahu sexuální výchovy na 2. stupni najde čtenář v textu Mellana, J. a Brzka, A. v "Českém učiteli" listopadového vydání z r. 1994.

1. Člověk
  1. Anatomie a fyziologie (příjemnost dotyku na těle, puberta a zrání pohlavních orgánů, objev semene a menstruace, rozmnožovací systém a pohlavní reaktivita).
  2. Rozmnožování (přirozená antikoncepce, antikoncepce ostatní, umělý potrat, příznaky těhotenství, těhotenství, porod).
  3. Puberta (pubertální změny u chlapců a dívek, ovulace, výron semene, dospívání a dozrávání, citlivost, romantismus, intelekt, hodnoty, kritika, konflikty, ovlivňování, odpovědnost, nejistota, reaktibilita).
  4. Tělesný vzhled (tělo roste a mění se, velikost pohl. údu, tělesné rozměry ovlivňují druhé lidi).
  5. Pohlavní příslušnost a zaměření (heterosexualita, homosexualita, chování k homosexuálům, spolupráce se sexuologem).
  6. Imunitní systém (lymfocyty, mízní, lymfatický systém, vznik imunity, HIV a imunita, výživa, imunita v pubertě).

2.Vztahy mezi lidmi
  1. Rodina (komunikace v rodině, funkce rodiny a význam rodiny pro dítě, individualita v rodině, zodpovědnost, nezávislost, láska, spolupráce, úcta, postižení v rodině).
  2. Kamarádství a přátelství (nutnost přátelství, dovednosti pro udržení, ukončení, přátelství ve skupině, přátelství a láska).
  3. Láska (první láska, zamilovanost a láska, sex bez lásky, odpovědnost v lásce a sexu).
  4. Chození spolu, známosti (význam věku, jak se lidé scházejí, potřeba společných zážitků, známosti a sexuální sblížení, sexuální život lze odložit, nebezpečí poruchy sexuálního zdraví).
  5. Manželství a trvalé soužití (rozhodnutí uzavřít manželství, různé zvyklosti v manželství, děti neovlivní rozpad manželství, dítě se může obrátit na poradnu).
  6. Rodičovství (výchova šťastného dítěte, dobrý rodič, rodič a nezralost, rodičovství a práce).

3. Osobní dovednosti
  1. Morální zásady - hodnotové systémy (hodnotový systém, životní cíle, stabilita manželství a rodiny jako cíl, odpovědnost, nesobeckost, zásady v sexualitě, v práci, v manželství, pocity souladu s hodnotami, pocity viny).
  2. Rozhodování (vzájemné ovlivňování při rozhodování, alternativy, informace a rozhodování, poučení z chyb, rozhodování v sexu, rozhodování ve volbě, poradenství rodičů a odborníků).
  3. Komunikace (umění naslouchat, srozumitelně hovořit, vyjadřování pocitů, možnosti řešení problémů, verbální a neverbální komunikace, otevřenost a sexualita).
  4. Asertivita (pasivita, asertivita, agresivita, prosazení vlastního stanoviska, asertivní dovednosti a strategie v partnerství, odpovědnost, upřímnost).
  5. Vyjednávání (jak dosahovat své záměry, schopnost kompromisu, řešení konfliktu, pozorování lidí, shoda).
  6. Hledání pomoci (umění vyslechnout, pomoc lidí a institucí, problémy s alkoholem, kouřením, drogami, násilím na dětech, porada s dospělým, s odborníkem, poradny, linky důvěry).

4. Sexuální chování
  1. Sexualita v průběhu života (sexuální pocity po celý život, pohlavní touha, psychosexuální zralost, podmínky pro reprodukci, pohlavní role a změny, sexualita a láska, zdravá sexualita).
  2. Onanie, masturbace, ipsace (masturbace a dítě, není škodlivá, onanie a jiné činnosti).
  3. Partnerské sexuální chování (mazlení, mimokoitální aktivity, intimní styk a odpovědnost, sdělování pocitů, projevy sexuality a zákon, postižení lidé a sexualita).
  4. Pohlavní zdrženlivost (různorodost pohlavního života, nekoitální pohlavní aktivity, dítě není zralé pro pohlavní styk, riziko předčasného pohlavního styku, odmítnutí předčasného styku, správné rozhodování a dostatek informací, respektování odmítnutí, lásku lze projevit mnoha způsoby, schopnost zdrženlivosti).
  5. Pohlavní reaktivita (naléhavost pudových potřeb, pocity při tělesném styku, vzrušivost, myšlenky, fantazie, orgasmus).
  6. Sexuální fantazie a sex. dysfunkce (až na vyšší stupeň).

5. Sexuální zdraví
  1. Antikoncepce (dospívající není zralý pro mateřství a otcovství, pohlavní orgány nejsou připraveny pro rozmnožování, nezralé matky - nepřipravenost psychická, náboženství a antikoncepce, přirozená antikoncepce - nespolehlivost, vhodné metody antikoncepce).
  2. Umělý potrat (každý má právo se rozhodnout - před početím, umělý potrat - hrubý zákrok, zákonem povolen, poslední řešení krize, možnost donošení dítěte, umělý potrat není antikoncepce).
  3. Pohlavně přenosné choroby - AIDS (druhy pohlavně přenosných nemocí, nemoc AIDS - projevy, způsoby přenosu HIV, odpovědnost za svou nákazu, zjištění nákazy, kdy nákaza není možná, ochrana proti nákaze).
  4. Zneužití dítěte (častost zneužívání, proč dítě nechce hovořit, znásilnění dívky - podmínky, provokace dívky, způsoby oznámení, prevence).
  5. Plodnost (sledování prsou samovyšetřením, opatrnost při nebezpečí poranění pohlavních orgánů, prenatální péče před otěhotněním - nekouřit, nepít alkohol, atd., zralost pro těhotenství).

6. Sex a kultura
  1. Sexualita a společnost (sexuální normy a tabu, křesťansko - židovské tradice v Evropě, zdroje informací, nepsané normy chování, tlak vrstevníků, nebezpečí urychlení sexuálních vztahů).
  2. Pohlavní role (rozdíly v názorech na roli muže a ženy, role a pravidla, změna rolí a neschopnost dodržovat roli).
  3. Sexualita a zákon (trestnost pohlavních styků - incest, nezletilost, s dětmi v péči, homosexualita není trestná, veřejné pohoršení, hrubá neúcta, ohrožování mravního vývoje, znásilnění, kuplířství, prostituce není trestná).
  4. Sexualita a náboženství (náboženství učí lásce k lidem, některé rodiny se řídí náboženskými normami, některá náboženství nesouhlasí s předmanželským sexem).
  5. Předsudky a diskriminace (diskriminace neprávem pro pohlaví, sexuální orientaci, uspořádání rodiny, snižování sebehodnocení, citové problémy diskriminovaných).
  6. Sexualita a umění (prvky sexuality v hudbě, dramatu, výtvarném umění, atd.).
  7. Sexualita ve sdělovacích prostředcích (zneužití sexuality pro obchod, je možné odmítnout urážlivé, rodiče mají právo regulovat své dítě).
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3595
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1964 x
Oceněn: 7554 x
Kontaktovat uživatele:

Vladimír Täubner: Sexuální pedagogika

Příspěvekod Plyšáček » 29.11.2016 8:30:50

4. Obsah sexuální výchovy na středních školách


Obsah sexuální výchovy na středních školách je, stejně jako u předcházejících typů škol, koncipován do šesti tématických okruhů:

1. Člověk
2. Vztahy mezi lidmi
3. Osobní dovednosti
4. Sexuální chování
5. Sex a zdraví
6. Sex a kultura

Každý tématický okruh je rozčleněn do několika témat. Učitel s obsahem pracuje ve smyslu pedagogických principů a třídí je dle věkových kategorií. Obsah sexuální výchovy na středních školách završuje a limituje výchovně vzdělávací představy pro celou populaci dětí a mládeže do 18 let. Zevrubnější popis obsahu najde čtenář v listopadovém vydání "České školy" z r. 1995 autorů A. Brzka a J. Mellana.

Učitel před zahájením aplikace obsahu sexuální výchovy si musí ověřit míru výchovy vzdělání v této oblasti z nižších školních stupňů a na ni navázat, případně doplnit nedostatky.

1. Člověk
    Anatomie a fyziologie (pohlavní diferenciace v těhotenství, chromozomy, vliv hormonů, reprodukční schopnost u ženy a muže, sexuální uspokojení, vědomí důsledků sex. uspokojení).
  1. Rozmnožování (spojení genetického materiálu početím, nemožnost mít děti, léčení neplodnosti, jiné formy mateřství, anonymita dárce a problémy).
  2. Puberta (biologická úskalí dospívání, tvorba identity, hodnot, vztah k druhým, volba povolání, odchod z rodiny, vliv vrstevníků, možnost zpomalení vývoje a zralosti, riziková jednání).
    Tělesný vzhled (faktor přitažlivosti pro druhé, akceptace vlastního těla, tělesný vzhled není rozhodující pro partnerství).
  3. Pohlavní příslušnost a zaměření (vznik homosexuality, přechodné zkušenosti se stejným pohlavím, "coming out" - přijetí vlastní orientace).
  4. Imunitní systém (specializované funkce lymfocytů, archivace protilátek, vznik imunity, specifické podmínky fungování HIV v organismu).

2. Vztahy mezi lidmi
  1. Rodina (změny v rodině, poradny a možnosti pomoci rodině, konflikty mezi rodiči a dětmi, někdo není schopný pro život v rodině).
  2. Kamarádství a přátelství (přáteli mohou být muži i ženy, přátelství není láska).
  3. Láska (pojem láska, rozpoznání lásky, konání dobra pro milovaného, altruismus lásky, altruismus -agapé - se sebezapřením).
  4. Chození spolu, známosti (někdo nemá potřebu navazovat známosti, známost je cestou k poznávání lidí, odpovědnost za kvalitu vztahu, partnerství není založeno jen na sexualitě).
  5. Manželství a trvalé soužití (manželství je smlouva, uvážlivost svazku a dohoda, realističnost, tolerance, věrnost, podpora, sexuální přitažlivost, počet dětí, věrnost je společenskou hodnotou, rodina se rozvíjí dětmi, rozvod je legální ukončení manželství, manželství a odpovědnost k dětem, péče o děti po rozvodu, spolužití bez uzavření manželství).
  6. Rodičovství (zdravý vývoj dítěte a jeho závislost na rodičích, způsoby rodičovské péče, výchovné metody rodičů, poradny pro rodiče, péče o postižené dítě).

3. Osobní dovednosti
  1. Morální zásady a hodnotové systémy (morálně silný člověk umí své hodnoty hájit, život v morálce a proti ní, pevnost přátelství, rodiče jsou příkladem).
  2. Rozhodování (rozhodnutí a odpovědnost za ně, rozhodování v sexu je po celý život).
  3. Komunikace (dobrá komunikace je základ vztahu, umění naslouchat, alternativnost řešení, schopnost a dovednost komunikace v sexu).
  4. Asertivita (asertivita v těžkých situacích, právo odmítnout, asertivita a agresivita).
  5. Vyjednávání (umění se dohodnout na sexuálním chování, řešení vztahů jednáním, kde není možný kompromis, podpora odložení začátku pohlavních styků).
  6. Hledání pomoci (některé problémy potřebují odbornou pomoc).

4. Sexuální chování
  1. Sexualita v průběhu života (biologická, psychická, psychologická, estetická a kulturní stránka sexu, sex a lidská existence, změny v pohlavní roli, touha po orgasmu, překážky sexuální aktivity, stárnutí a seberealizace).
  2. Onanie, masturbace, ipsace (první způsob poznání rozkoše, četnost masturbace se různí, masturbace snižuje riziko nemocí a těhotenství, vzájemná masturbace).
  3. Partnerské sexuální chování (každý má právo na své formy sexuálního partnerského chování, patří sem líbání, mazlení, masáž, erotická četba, orální, vaginální, anální sex a další, zodpovědnost za následky).
  4. Pohlavní zdrženlivost (zdrženlivost patří k dospívání i k dospělosti, pohlavní styk není cestou k dospělosti, zdrženlivost neškodí zdraví).
  5. Pohlavní reaktivita (rozdíly v reaktivitě, dráždění při milostné předehře, orgasmus, soulad, kvalita reakcí se během života mění, smysl mazlení).
  6. Sexuální fantazie (sny a fantazie patří k sexualitě, užívání erotických obrázků a filmů, fantazie utajovaných věcí, fantazie pornografická a sadistická, nevhodná stimulace fantazie pornografií).
  7. Sexuální dysfunkce (jak člověk o sobě smýšlí, dysfunkce a jejich druhy, poruchy ztopoření, jiné zdravotní problémy a dysfunkce, možnost porady se sexuologem).

5. Sexuální zdraví
  1. Antikoncepce (přehled všech antikoncepčních technik, návody na užívání a doporučení, ochrana před početím a nemocemi).
  2. Umělý potrat (různé názory na potrat, právo ženy se rozhodnout, postoj partnera k potratu, nikdo nesmí nutit k potratu, nebezpečí potratu pro ženu, potrat není antikoncepce).
  3. Pohlavně přenosné nemoci - AIDS (imunitní systém dospívajícího, rizika promiskuity, příznaky všech pohlavních chorob, příznaky HIV, diagnostika HIV, chování při nemoci, chování k nemocným, bezpečný sex).
  4. Zneužití dítěte (znásilnění a ochrana, vyšetřování sexuálního deliktu, citové a tělesné strádání).
  5. Plodnost (škodlivé prostředí a plodnost, pomoc těhotné ženě, vrozené vady, důvody pro ukončení těhotenství, neplodnost).

6. Sex a kultura
  1. Sexualita a společnost (vlastní názor na sex a názor společnosti, veřejné mínění, normy sexuálního chování).
  2. Pohlavní role ("coming in", před zákonem mají všichni stejná práva).
  3. Sexualita a zákon (právo v sexuálním chování).
  4. Sexualita a náboženství (náboženská morálka a rozhodování, konflikty mezi rodiči a dětmi, rodiče - škola, rozvod, antikoncepce).
  5. Předsudky a diskriminace (diskriminaci je nutné se bránit, ctít rozdílnost, obě diskriminace a právo).
  6. Sexualita a umění (názor na sexualitu se mění i v umění, ztvárnění erotiky odráží stav společnosti, rozdíly v názorech na umění).
  7. Sexualita a sdělovací prostředky (média často zkreslují sexuální život, život je náročnější než ukazují média, rodiče a učitelé musí pomáhat dětem vyrovnat se s působením médií).

Celý projekt obsahu sexuální výchovy je chápaný spíše jako doporučení, které učitel podle principů sexuální výchovy aplikuje na své žáky.
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3595
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1964 x
Oceněn: 7554 x
Kontaktovat uživatele:

Vladimír Täubner: Sexuální pedagogika

Příspěvekod Plyšáček » 30.11.2016 6:23:22

Metody sexuální výchovy


V sexuální výchově ve škole využívá učitel všech obecně známých metod výchovně vzdělávací práce, a to jak metod didaktických, tak metod mravní výchovy. Proto text neprovádí jejich analýzu, ale spíše upozorňuje na jejich užitnost v sexuální výchově.

Specifičnost obsahu a smyslu sexuální výchovy preferuje určitou oblast metod na úkor metod ostatních. Jde o metody, v nichž je typická vysoká aktivita a spolupráce žáka s učitelem i s probíraným tématem. Tyto metody nazýváme obvykle metodami aktivizačními.

Metody fungují v rámci známých organizačních forem vyučování a koncepcí. Zcela výjimečné postavení v sexuální výchově má dramatizace a hra.

Smyslem metod v sexuální výchově je vedle tvorby systémů vědomostí především tvorba silně identifikovaných postojů, soustav dovedností, návyků a chování. Proto je kladen takový důraz na aktivitu žáka.

Přehled aktivizačních metod v sexuální výchově


1. Metody dialogické
Dialogické metody jsou postaveny na slovní interakci mezi učitelem a žákem nebo mezi žáky navzájem. Podstatou dialogických metod je otázka a odpověď. Závěrem dialogu je vědomost nebo i postoj žáka, ke kterému došel vlastním myšlenkovým úsilím v dialogu. Závěr formuluje velmi často žák sám nebo za pomoci učitele.

Dialogické metody v sexuální výchově lze třídit podle typu interakce na:
  • dialog v celé třídě (org. forma - hromadné vyučování)
  • dialog ve skupině žáků (org. forma - skupinová práce)
  • dialog ve dvojicích (org. forma - párová práce)

Všechny tyto metody organizuje a řídí učitel v rámci adekvátních organizačních forem. Dialogy podle tématu a záměru učitele mohou probíhat ve skupinách homogenních nebo heterogenních z hlediska pohlaví žáků nebo stupně poznání.

Dialog vzniká na základě podnětu učitele nebo samotných žáků (otázky mohou být koncipované jako ústní nebo i písemné - písemná anketa mezi žáky). Otázky mohou být vyvolány i dialogem, který žáci sledují (simulovaný dialog, scéna na videu - filmu) nebo i referátem, který přednáší žák.

V rámci dialogických metod lze užít ještě dalších aktivizačních prvků jako:
  • hlasování (děti mají v rukou barevné karty, kterými dávají najevo svůj souhlas, nesouhlas nebo nepochopení)
  • řetězový dialog (děti sedí v kruhu a každý na řadě vyjadřuje svůj názor k názoru vedle sedícího), vstupní názor může učitel koncipovat i kontroverzně ( "...každý umělý potrat je zločinem na nenarozeném dítěti", atd.)
  • alternativy řešení (žáci odpovídají na dotazy s nabídkou alternativních odpovědí a sami svoji alternativu zdůvodní, atd.)
  • dialog s míčem (žák klade otázku, vysloví tvrzení a vyvolá jiného tím, že mu hodí malý míč, atd.)

Opět smyslem aktivizačních prvků, kterých je daleko více a jsou vlastně výsledkem inovačního úsilí učitele, je stálé zvyšování aktivity žáků na spolupráci.

Závěr dialogické metody je v rukou učitele, který ve spolupráci s žáky formuluje výchovně vzdělávací vědomosti, postoje a důsledky pro životní praxi, které vyplynuly z dialogu.

2. Metody problémové
Problémové metody jsou známé metody z pedagogické teorie i praxe. Přesto nejsou příliš ve škole využívány, protože jsou náročné na učitelovu tvořivost a přípravu.

Metody problémové patří k nejvýznamnějším metodám v oblasti sexuální výchovy. Metody problémové fungují v různých organizačních formách.

Základním prvkem problémové metody je rozhodovací proces, v němž žák provádí rozhodování mezi alternativami. Na základě svých vědomostí a zkušeností volí optimální řešení problému. Řešení problému je spojeno i s aktivním hledáním dalších informací, které dovolí žákovi problém vyřešit.

Problém řeší žák v závislosti na organizační formě:
  • sám (po zadání učitelem nebo spolužákem řeší problém ústně, písemně, chováním)
  • ve skupině (žáci řeší problém v kooperaci se všemi nebo jeden ukazuje ostatním řešení a vyvolá dialog k oponentuře)
  • ve dvojicích (jeden a jeden)

Formulace problémových úkolů a situací závisí na učitelově tvořivém nápadu. Využívá i možností simulace životních situací, skutečných zpráv (např."týrání dítěte a jeho možnost obrany"), videofilmů, literatury, dětských výpovědí, novinových zpráv, hospitací - soudní přelíčení, atd.

V rámci problémových metod je využívána tzv. případová metoda.

Případová metoda je v sexuální výchově významnou metodou a můžeme ji členit na:
  • Harwardskou - rozborovou studii (žáci řeší podrobně popsanou situaci ze života, kde nemusí být problém jasně formulován a žáci sami jej objeví a řeší).
  • Fiktivní studii (uměle vykonstruovaný zkrácený příběh se zřejmým problémem, např."...před dívku v parku vyskočí muž a rozhalí kabát, pod kterým je nahatý. Co má dívka udělat?).
  • Řešení konfliktu (základem je popis konfliktu nebo jeho záznam a žák je postaven do role rozhodčího, např. soudní spor o dítě, a pod.).
  • Živá případová studie (případ popisuje osoba, které se to týká, a žáci jí ho pomáhají řešit).
  • Postupné seznamování s případem (žáci nedostanou zpočátku všechny informace o případu a během řešení odhalují "detektivně další informace, které jim pomáhají pochopit a vyřešit problém).

Problémové metody jsou vždycky uzavírány výchovně vzdělávacím zobecňujícím stanoviskem, které za pomoci žáků koncipuje učitel. Učitel současně ukazuje další aplikace pro současnou i budoucí životní praxi dětí.

3. Metody inscenační
Podstatou inscenačních metod je problém nebo konflikt,který děti samy hrají. Metoda učí praktické dovednosti rozhodování a je schopna vytvářet dovednosti, návyky a formovat chování. Inscenační metody dělíme na metody:
  • strukturní (žáci hrají předem popsané role a mohou do hry začleňovat i nepoučené spolužáky)
  • nestrukturní (žáci znají své role jen obecně a řešení vyplývá ze hry samotné, případně je žáci ve hře objeví)
  • demonstrativní inscenace (inscenaci předvedou najmutí herci a žáci se hry neúčastní a jenom pozorují)

Žáci, kteří se inscenace aktivně neúčastní, jsou v roli pozorovatelů. Mohou podle učitelovy dramaturgie i do hry zasahovat různými radami, na konci inscenace debatují, hledají další alternativy řešení, uvádějí vlastní zkušenosti, atd.

Inscenační metody jsou velmi náročné na přípravu, ale svým formativním vlivem patří mezi nejúčinnější metody sexuální výchovy.

4. Hry v sexuální výchově
Metoda her v sexuální výchově představuje velmi významný aktivizační a inovační prvek ve výchovně vzdělávacím procesu.

Metoda her, zvláště her interakčních, které jsou pro sexuální výchovu velmi vhodné, mají pro žáky a jejich výchovu tyto významy (Hermochová,S.1994):
  • motivují žáky k sociálnímu učení, probouzejí jejich zvědavost a radost ze schopnosti se učit z vlastní zkušenosti,vytvářejí vědomosti, postoje a chování
  • zvyšují aktivitu pasivních členů a regulují dominantní žáky
  • dovolují nenásilné zavedení nových norem v chování dětí
  • učí děti citlivému vnímání, učí je vyjadřovat svoje pocity, učí je umění požádat o pomoc, rozvíjí jejich odpovědnost, ujasní si mezilidské vztahy a svoje role v nich, naučí chápat vlastní i cizí motivy jednání, atd.

Aplikace metody v sexuální výchově je sociálním výcvikem, který významně formuje především postoje, dovednosti návyky a chování dětí.

Sielert, U. s kolektivem spolupracovníků pro potřeby sexuální výchovy vytvořil bohatý systém her a pro potřeby českých čtenářů je upravil Pondělíček, I. (1994).

Hry v sexuální výchově autoři člení na hry:
  • Sexualita a řeč (hry učí upřímnosti ve vyjadřování v sexualitě, správným termínům a asertivnímu vyjadřování).
  • Poučení o těle a sexu (sexuální vývoj a chování, ženský cyklus, nemoci, těhotenství a porod, antikoncepce, potrat).
  • Pohlavní role (role pohlaví, představa muže a ženy, typy, oblékaní).
  • O zevnějšku, smyslnosti a obrazech (zjev a sexualita, oblékání, obraz muže a obraz ženy, výraz, možnosti úprav).
  • O vztazích mezi lidmi (počátky vztahu, biografie vztahu, vztah k vlastnímu pohlaví, komunikace ve vztazích).
  • Druhá tvář sexuality (násilí v sexualitě, násilí vůči ženám a dívkám, prevence pohlavního zneužívání, prostituce, pornografie, perverzita).
  • Hodnoty, ctnosti a normy (znalost hodnot, hledání hodnotové orientace, sexuální morálka, sexuální hodnocení, věrnost).

Zpět na “D. PSYCHOLOGIE”

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host